- předchozí článek - následující článek - obsah - úvodní stránka -

Linuxové noviny Duben 1998

Linuxový seminář na Cikháji z mého pohledu

Petr Olšák, 3. dubna 1998

Ve dnech 28. a 29. března 1998 pořádalo České sdružení uživatelů operačního systému Linux první "Linuxový seminář". Akce se odehrála v rekreačním a výukovém středisku Masarykovy university situovaném do malinké vesničky Cikháj, kterou můžeme najít na podrobnější mapě zhruba 10 kilometrů od Žďáru nad Sázavou směrem na sever. Byl jsem pověřen napsat o této akci několik řádků.

Jako reportér této události jsem v poněkud obtížné situaci. Čtenáře, který se nemohl zúčastnit, by zřejmě nejvíce zajímaly podrobnosti z jednotlivých přednášek. Dopředu upozorňuji, že takového čtenáře zklamu. Většina přednášejících totiž přislíbila, že dodá na síť (nebo redakci Linuxových novin) materiály svých přednášek. Nemá tedy cenu věci opakovat. Můj často podstatně méně fundovaný náhled na jednotlivá témata přednášek by mohl vést jen ke zbytečnému zkreslení. Rozhodl jsem se proto popsat Cikhájskou událost svým pohledem na věc zcela bez nároku na přesnost a hlavně bez nároku na objektivitu hodnocení.

Pohodlný způsob dopravy z Prahy až na Cikháj mi poslalo samo nebe, přesněji Pavel Janík, který mi poslal tip na Michala Chouru, jenž pojede z Prahy na Cikháj autem. Doprava autobusem a dalšími dopravními prostředky mi připadala příliš komplikovaná, tak jsem nabídku svezení autem s radostí přijal. Nakonec jsme se do škodovky vešli čtyři, ještě Dan Ohnesorg a Petr Škoda, který prohlásil, že neví o žádných svých předcích, kteří by se stejnojmenným typem vozu měli cokoli společného.

Na místo jsme dojeli hluboce v předstihu, protože jsme se domnívali (mylně), že bude hezky a projdeme se po okolí. Mírně poprchávalo a parkoviště před budovou zelo prázdnotou. Z hlubin budovy se vynořil příjemný pán v bílem plášti, který s námi prohodil pár slov. Zřejmě vedoucí podniku. Informoval nás, že nejbližší hospoda je až v další vesnici tři kilometry daleko. V závěsu za námi přijela ještě jedna posádka vozu. Společně jsme se rozhodli ono nejbližší restaurační zařízení prozkoumat. Hospoda to byla příjemná, jídlo dobré, ale shodli jsme se na tom, že by potřebovali hardwarový urychlovač, nebo rovnou upgrade centrální kuchařské jednotky. Hodinové čekání na jídlo (když jsme byli v celém lokále v podstatě sami) neodpovídá parametrům současných zařízení tohoto druhu.

Po návratu na ubytovací středisko Cikháj přetékala z parkoviště auta na všechny strany a u vchodu se vyskytovali lidé se jmenovkami na hrudích - neklamné to znamení, že se zde skutečně začíná něco dít. Bylo půl druhé odpoledne. U dveří jsme byli zkontrolováni, že jsme zaplatili ubytovací poplatek a ošpendleni cedulkami se svými jmény, e-mailovými adresami a kontrolními součty těchto dvou údajů.

V budově byla jedna větší místnost, vpředu prostor pro tabuli nebo plátno pro zpětný projektor, dále řada židlí a vzadu bar a výdejna jídla pro ubytované. Dále se v přízemí i na patře nalézaly pokoje po třech až čtyřech lůžkách. Celková kapacita ubytovny je asi padesát míst. Stačil jsem akorát z tašky vybalit a na čestném místě umístit diplom a obludnou keramiku od Softwarových novin za Produkt roku 1997 a akce začala.

[ vizitka ]

Velmi krátce zahájil seminář Yenya Kasprzak. Upozornil na to, že předchozí noc spal nejvýše hodinu, protože se snažil připravit obsah CD-ROM s aktuální verzí Red Hat Linuxu 5.0 včetně všech aplikovaných záplat a úprav, které byly do dnešního dne známy a doporučeny k použití a včetně záležitostí, týkajících se českého jazyka. Vyjádřil naději, že CDčko by mohlo dokonce bootovat a dotázal se, kdo z přítomných by měl o takto zabalený software zájem. Pro řádné členy sdružení byla stanovena cena za jedno CD na 75 Kč a pro ostatní 120 Kč. Zájem byl poměrně velký. Yenya přivezl svůj počítač opatřený SCSI se dvěma vypalovačkami a umístil jej do koutu místnosti a jal se vypalovati, aby byl do konce semináře stanovený počet 18 kusů CDček hotov. Proto záhy předal slovo prvnímu přednášejícímu, Danu Ohnesorgovi.

První přednáška se týkala Samby, což je server i klient běžící na UNIXových platformách pro komunikaci na sítích používaných firmou Microsoft. Dozvěděli jsme se podrobně o historii tohoto projektu a o současných možnostech. Byly též zmíněny možnosti připojení faxu, který běží na serveru a je v klientovi viděn jako tiskárna. Autor Samby Andrew Tridgell nabízí svůj software jako free, pouze s dodatkem, že pokud se někomu Samba líbí, může mu zaslat pizzu, protože pizzu má autor rád. Dan promítl barevné slídy s ukázkami WWW stránek, které sumarizují počet registrovaných uživatelů, počet zaslaných pizz a uvedl některé větší organizace, které Samba server používají (řádově tisíce současně připojených klientů na jeden server). Mezi takové organizace patří třeba Bank of America. Dan prozradil, že na katedře elektroenergetiky FEL ČVUT používají pro diskový a tiskový server raději Linux se Sambou než Windows NT, protože jednoduše chtějí, aby server držel a nepadal. Mohu i za sebe konstatovat, že mám se Sambou velmi dobré zkušenosti. Snad jenom záhadné počítání volného místa na síťovém disku klientem je poněkud vada na kráse. Myslím si, že to bude tím, že Microsoftí klient nepředpokládá příliš velkou celkovou kapacitu síťového disku ještě navíc pro každého uživatele quotovanou.

Po krátké diskusi na téma Samby jsem měl nastoupit já se svými informacemi o TeXu. Požádal jsem ale pořadatele o vyhlášení krátké přestávky, abych se mohl z nárazu informací o Sambě vzpamatovat a abych mohl instalovat tabuli. Přeci jenom inklinuji při přednášení ke klasickým vyjadřovacím prostředkům - ke křídě a tabuli. Slídy, rámečky, meotary a počítačové prezentace nepovažuji za zcela nezbytné. Také jsem tím chtěl zakrýt skutečnost, že jsem byl nucen mluvit s patra bez předem připravených materiálů, které by jinak bylo možné touto technikou prezentovat.

Při své přednášce jsem byl postaven do jedné z nejkomplikovanějších situací za celou dobu svého pedagogického působení. Uvědomil jsem si totiž, že mezi posluchači jsou jedinci, kteří by mě svými znalostmi o TeXu mohli konkurovat a na druhé straně tam určitě byli posluchači, kteří o tomto programu nevěděli skoro nic. Bylo jasné, že svou přednáškou zřejmě neuspokojím ani jeden ani druhý extrém. Vsadil jsem tedy na nezávazné povídání o historii projektu TeX a o základech implementace TeXu z výchozích zdrojových WEBových textů a o instalaci formátů. Při povídání jsem mezi přítomnými nechal kolovati všech pět Knuthových základních knih o TeXu, několik časopisů amerického TUGu (TUGboat) a CSTUGu (Zpravodaj). Upozornil jsem na existenci relativně nové verze web2c-7.2 a zmínil jsem stručně nové projekty TeXu (e-TeX, pdfTeX, Omega), které jsou v nové verzi zahrnuty. Přislíbil jsem aktualizaci CSTeXového README.web2c pro tuto verzi během týdne. Sepíšu tam své zkušenosti a popis implementace TeXu pro Linux ze zdrojových textů včetně použití svého rozšíření encTeX. Ideální pak bude, když jednotliví správcové jednotlivých balíčků zabalí výsledek kompilace provedené podle README.web2c do úhledných balíčků včetně binárních programů k okamžitému instalování a použití uživatelem. Balíčky se budou lišit podle typu distribuce Linuxu a podle verze libc, proti které byly binární programy kompilovány.

Mé vystoupení bylo ukončeno budíkem, jehož rachot vycházel odněkud zezadu z místa pro výdej jídla. To byl zcela zřejmý povel k nástupu na večeři. Během chvilky se vytvořila před výdejním místem fronta typu FIFO na smažený řízek s bramborovou kaší.

Po večeři vystoupil Petr Staněk s povídáním a s ukázkami počítačových her na Linuxu. Přinesl si svůj notebook, ke kterému připojil rámeček na meotar a promítal obsah své obrazovky na plátno. Občas se na plátnu vyskytovaly záběry ne nepodobné těm, které se odehrávají na obrazovkách herních automatů. Stručně řečeno - střílačky. Přednášející používal tvrzení typu: "každý z vás ví, co to je Doom". Takové tvrzení mě jako matematikovi připadalo nesprávné. Protože je zde použit tzv. obecný kvantifikátor, negace tohoto tvrzení zní: "Existuje aspoň jeden z vás, který neví, co to je Doom". Právě tato negace je podle mého názoru pravdivá. Tím aspoň jedním z přítomných jsem byl určitě já osobně. Při pohledu na plátno se střílačkami jsem přitom dospěl k samostatnému závěru, že jsem o nic světoborného nepřišel. Prostě, každého zajímá něco jiného. Z přednášky jsem si přeci jenom odnesl jeden zajímavý poznatek, který jsem do té doby neznal: existují střílačkové hry, které se dají hrát ve dvojicích i ve větším počtu hráčů, přičemž každý hráč má svůj počítač a "zabíjí" ze svého pohledu toho druhého. Jednotlivé scény jsou promítány z pohledu jednotlivých hráčů a jsou časově synchronizovány přes síť tak, že po síti neběží grafika, ale jen synchronizační údaje.

Závěrečná přednáška prvního dne semináře patřila Yenyovi Kasprzakovi, který zmínil technické pozadí implementace firewallu na Linuxu. Nejprve uvedl obecné bezpečnostní problémy a pak podrobně na příkladech rozebral dva přístupy k nastavování parametrů firewallu - ipfwadm a ipchains. Barevné "slídy" s ukázkami a kostrou přednášky promítal na plátno prostřednictvím notebooku. Ten byl z jedné strany připojen k rámečku na meotar a z druhé strany síťovým kabelem k "serveru", na kterém se v koutku vypalovala výše zmíněná CDčka. Prezentace byla realizována programem xv, přičemž texty pro jednotlivé bitové mapy byly vyrobeny v TeXu a opepřeny duhovými přechody pomocí programu GIMP. Zůstalo utajeno, zda použitá minisíť (skládající se ze dvou počítačů) měla implementován firewall či nikoli. Osobně se domnívám, že nikoli, protože by u této konfigurace bylo těžko možné rozlišit, které napadení je napadením zevnitř a které zvenčí. Modemy pro připojení na vnější síť nebyly na Cikháji použity a mobilní telefony fungovaly jen některé.

V diskusi na téma firewall někdo uvedl zajímavou informaci, že prý banka Expandia připravuje připojení na Internet, a přitom prý v konfiguraci sítě budou pracovat i servery s důležitými daty banky. Technické zabezpečení proti zneužití prý dělali fundovaní odborníci a nyní v rámci pokusného provozu s neostrými daty vypisují soutěž: komu se podaří systém nabourat, bude odměněn a bude mu okamžitě nabídnuto v bance dobře placené místo.

Po poslední přednášce účastníci přešli na tzv. "práci v sekcích". Jednalo se o nezávazné debaty na téma Linux i jiné u stolů s různými nápoji. Já nejsem noční pták, takže jsem tuto "práci v sekcích" ukončil sotva se zvedla první skupina k odchodu. To bylo (na mě osobně velmi pozdě) ve dvě hodiny v noci. Slyšel jsem později z doslechu, že v ještě hlubších nočních hodinách nastaly technické problémy s SCSI pro vypalovačky. O noční vypalování se staral Petr Macháček, který se snažil rozjet druhou vypalovačku. Ta se ale tvářila, jako by byla na druhém SCSI řadiči (který tam ovšem vůbec nebyl). Přesto nakonec Petr stihl vypálit potřebný počet CDček, i když se zřejmě příliš mnoho nevyspal. Noc byla pro nás pro všechny o hodinu kratší, protože se přecházelo na letní čas.

Hned po snídani v 9 hodin ráno letního času už byli všichni na svých místech. Pan Milan Zamazal předvedl editor Emacs v akci. Použil k tomu Yenyův počítač a notebook jako grafický terminál. Na plátně hrál Emacs všemi barvami. Bohužel tyto barvičky byly promítacím rámečkem dost výrazně zkresleny. Pan Zamazal ukázal, jak se v Emacsu vytváří program v jazyce C. Napsal jednoduchou knihovnu, hlavičkový soubor a hlavní program. Pak za pomocí gdb dokázal v Emacsu celý program pohodlně krokovat. Jednotlivé části kódu se Milanovi pod prsty automaticky doplňovaly. Analogicky byla předvedena výroba jednoduchého LaTeXového vstupního textu včetně databáze bibliografií a odkazů na tuto databázi. V činnosti byl lispový kód Emacsu pro pořizování LaTeXu s názvem AUCTeX. Emacs opět automaticky doplňoval jednotlivé LaTeXové řídicí sekvence a to i podle kontextu. Jednotlivé části LaTeXového kódu byly vyznačeny různými barvami. Vrcholem ukázky byl Emacs+Gnus, což je prostředí pro zpracování e-mailů s obrovskými možnostmi. Uživatel si může definovat plno parametrů pro jednotlivé přijaté zprávy, pomocí kterých se usnadňuje třídění a orientace. Takový komfort je důležitý zvláště tehdy, dostáváme-li stovky dopisů denně. Závidím panu Zamazalovi jeho bezkonfliktní soužití s Emacsem, což je věc, kterou bych taky potřeboval. Já jsem v tomto editoru sice napsal už dvě knihy, ale pořád nad ním trpím, protože nevím, jak rychle vyřešit hodně jednoduché věci, které jsem v DOSových editorech měl raz dva. Rovněž mě odrazuje polymorfní chování tohoto editoru. Například když jednou edituji soubor s příponou txt a podruhé soubor zcela bez přípony, pokaždé se chová jinak tabelátor.

Velmi žádaná byla přednáška pana Petra Koláře o sendmailu. V úvodu byly zmíněny obecné principy transportu elektronické pošty a historické souvislosti. Pak se přednášející zaměřil na sendmail a jeho konfiguraci. Dnes se bohužel vyskytuje stále více "spamů" a administrátorům nezbývá nic jiného, než proti tomu bojovat. Proto považuji za důležitou tu část přednášky, kde jsme se dozvěděli principy napadení počítače spamem prostřednictvím SMTP protokolu a možnosti ochrany e-mailového serveru proti takovým lumpům.

Po obědě vystoupil se svou prezentací podruhé pan Petr Staněk. Dnes se nejednalo o hry, ale o možnosti konfigurace window manageru. Hovořilo se především o fvwm2, což je zřejmě jakási modifikace mě dobře známého fvwm. Přiznám se, že jsem nepostřehl příliš podstatný rozdíl. Věc se lišila snad jen v tom, že horní lišty okének nebyly jednobarevné, ale duhové. Také nabídka, která se vynoří po šlápnutí myší na pozadí, neobsahovala pouze texty, ale byla ošperkována ikonkami. Myslím si, že jsem nenašel důvod přecházet na fvwm2. Je ovšem docela možné, že jsem něco ne zcela dobře pochopil.

Mezi druhou a čtvrtou hodinou odpolední byl vymezen prostor pro přednášku Michala Mühlpachra o Pythonu. Pochopil jsem, že to je interpret podobný Perlu, ale mezi Pythonem a Perlem vládne určitá rivalita. Jazyk je postaven na objektovém programování a vede programátora ke tvorbě přehledných kódů. Měl by též být snadný k naučení. Kostra přednášky byla promítnuta na plátno Netscapem jako WWW stránka, přičemž přednášející postupně posunoval výřez stránky směrem dolů. Mě osobně přepadl během této přednášky značný duševní útlum. Nechci se přednášejícího nijak dotknout, ale na takový monotónní přednes přesně krok po kroku podle textu na WWW stránce jsem nebyl psychicky připraven. Docela mi to připomínalo komerční prezentace a nikoli přednášky běžné na akademické půdě. Díval jsem se na rolovníček po pravé straně Netscapu, který se dostal do první třetiny stránky, když mě začal přepadat spánek. Musel jsem situaci řešit. Prošel jsem se tedy po vesnici Cikháj a obešel všech pět chalup této vísky dokola. Bylo krásné slunné odpoledne. Když jsem se vrátil, rolovníček byl ve dvou třetinách...

O přestávce proběhlo losování cen, které věnovali Linuxovému semináři štědří sponzoři. INET, a.s. http://www.inet.cz/ věnoval poukázky na nákup na serveru Virtuální Obchodní Dům!® http://www.SHOP.cz v cenách 100, 200 a 300 Kč. Nakladatelství Computer Press Brno http://www.cpress.cz věnovalo hodnotné knihy (Používáme Linux, PGP, Apache - správa webového serveru, Konfigurace a správa TCP/IP sítě, Programování v Perlu) a předplatné časopisu CONNECT!, společnost IPEX http://www.ipex.cz věnovala 6CD Infomagic Developers Resource. Ondřej "Koala" Vácha věnoval anglický originál jedné z výše zmíněných knížek - Programming in Perl. Ceny byly vystaveny během semináře a nyní došlo k losování podle kopií vizitek všech přítomných. U losování sice nebyl přítomen notář, ale všichni účastníci uznali výherce za právoplatné. Výherci si vybrali ceny podle pořadí. Mezi vylosovanými byl i pan Mühlpachr, propagátor Pythonu. Přestože mezi knihami už nebylo skoro nic jiného, než knížky o Perlu, nevybral si je.

Dokonale mě probudila svěží přednáška posledního vystupujícího pana Martina Mareše. Vrátil se ke klasickým vyjadřovacím prostředkům, které mám nejraději - ke křídě a tabuli. S obrovským nadhledem (ale přesto velmi srozumitelně) nás seznámil se základními koncepčními principy jádra Linuxu včetně historického vývoje. K dobru přišly i nejrůznější historky programátorů jádra (mezi které Martin Mareš patří) a pozadí vývoje linuxového kódu. Dozvěděli jsme se například, že kód jádra je velmi málo komentován.

Opravdový programátor ze zásady nepíše komentáře - když to bylo těžké napsat, musí to být těžké i přečíst.
Martin Mareš ve své přednášce

Na závěr se otevřela dlouhá diskuse, ve které se posluchači ptali přítomného odborníka na nejrůznější fajnovosti jádra operačního systému. Bohužel, tato zajímavá diskuse taky musela skončit, protože v šest hodin večer odjížděl z Cikháje poslední autobus a záhy nato i ostatní mobilnější účastníci semináře museli ukončit sezení a uvolnit ubytovací zařízení. Vzájemně jsme se rozloučili slovy "ahoj, uvidíme se zítra na elektronické konferenci". Mám dojem, že většina účastníků odjížděla ze setkání spokojena a obohacena o mnohé nové poznatky.

Závěrem bych chtěl připomenout, že od okamžiku, kdy byl seminář ohlášen na síti, do doby, kdy byla zcela zaplněna kapacita ubytovacího zařízení závazně přihlášenými zájemci, uplynula historicky velmi krátká doba. Znám lidi, kteří se chvíli rozmýšleli a pak už bylo pozdě. Takový velký zájem o akci samozřejmě příjemně překvapil pořadatele. Přirozeně to znamená, že by určitě nebylo špatné podobnou akci zopakovat. Při rozhovoru na toto téma se znavenými pořadateli se zatím nevyvrbil žádný konkrétní termín. Shodli jsme se na tom, že zopakování akce není špatný nápad, ale zatím chybějí okamžité síly se ujmout organizace. Je potřeba si nejprve odpočinout, nadechnout a až uplyne nějaký čas, pak se k otázce o dalším semináři opět vrátit... *


- předchozí článek - následující článek - obsah - úvodní stránka -