OT: DocBook

[Ing. Miloslav Ponkrác]

|V žádném případě nechci vyvolat flame emacs x vi x ...
|
|V Emacsu se pro editování DocBooku používá režim PSGML. Jde o obecný mód
|pro editování XML/SGML, který má v sobě zabudovaný parser. Kromě běžných
|věcí, jako zvýrazňování syntaxe a pohodlného doplňování tagů, které
|zvládne každý lepší textový editor, obsahuje parser. Ten si neustále
|udržuje přehled o struktuře celého dokumentu a když chcete do dokumentu
|vložit nějkaý tag, nabídne vám vložení jen těch tagů, které jsou v daném
|místě přípustné (takže se vám nestane, že vložíte např. kapitolu do
|obrázku apod.). Tato funkce (a další podobné) v podstatě nejde
|implementovat bez přítomnosti nějakého parseru. Kromě emacsu a editorů
|speciálně navržených pro práci s XML neznám žádný jiný, který by
|podobnou věc uměl.


Aniž bych chtěl flame vyvolávat. Pro mě makra znamenají, že stisknu
klávesovou kombinaci. To znamená, že určitou klávesovou kombinaci vyvolám
určitý tag. Tuto klávesovou kombinaci stisknu, ať tam ten tag patří, nebo
ne. Ač emacs ani jeho režim PSGML neznám, nedokážu si dost dobře představit,
jak mi bude někdo nabízet tagy jinak, než přes menu. A to si myslím, že není
nejrychlejší práce s editorem.

Dokážu si ještě představit, že stejná klávesová kombinace udělá podle
kontextu něco jiného, třeba přidá podle kontextu další úroveň sekce. Ale i
to je makry prakticky v každém slušném editoru řešitelné.

Zkrátka, určitě je pro začátečníka nejlepší to, co nabízí emacs. Ale myslím,
že již po krátké době je pro mě nabízení tagů v 99% případě k nepotřebě a
znamená prakticky jenom zdržování. Celkem mě napadne, že třeba uvnitř
odstavce neprovedu třeba tag bookinfo.

S pozdravem

Miloslav Ponkrác