poradi eth ..

Michal Kubecek mike na mk-sys.cz
Úterý Únor 15 22:18:58 CET 2005


On Tue, Feb 15, 2005 at 08:06:32AM +0100, Milan Keršláger wrote:
> On Mon, Feb 14, 2005 at 11:37:13PM +0100, Michal Kubecek wrote:
> > Ne, to už jsem psal výše. Situace, kdy vyměňuji kartu, je situace,
> > o které vím a se kterou se jsem schopen vypořádat, ať používám
> > persistentní jména nebo ne. Použití persistentních jmen řeší hlavně
> > situace, kdy se může změnit přiřazený interface, aniž bych cokoli měnil
> > (a někdy i aniž bych o tom vůbec věděl).  Např. při použití výměnných
> > zařízení (PCMCIA, USB apod.) nebo při HW chybě, kvůli které se některé
> > zařízení nepodaří inicializovat.
> 
> Jak uz jsem psal - tohle *neni* prilis stastne, protoze je to
> neprehledne (MAC adresu jako identifikator opravdu snadno poznam).

Zkusím ještě jednou zformulovat svůj postoj, snad bude jasnější, co jsem
chtěl říct. Přehlednost zjevně není cílem, původní označní pomocí jmen
rozhraní je samořejmě přehlednější. Ale nepřehlednost, tedy to, že budu
muset zkoumat, která MAC adresa patří které kartě, považuji za problém
zcela zanedbatelný v porovnání s rizikem, plynoucím z toho, že kvůli
neočekávanému pořadí inicializace zařízení (nebo kvůli tomu, že se
některé zařízení neinicializuje vůbec) bude karta nakonfigurována podle
špatného konfiguračního souboru. Např. pokud vnější síťové rozhraní bude
nakonfigurováno tak, jak by bylo vnitřní.

Právě tento, IMHO velmi závažný, problém, se snaží řešit nový model
konfiguračních souborů. Průvodní negativní jevy, tedy např. trochu
(ale s použitím getcfg-interface opravdu jen trochu) složitější
inicializační skripty pro konfiguraci netfilteru nebo menší přehlednost
konfiguračních souborů v /etc/sysconfig/network, považuji za přijatelnou
daň za získaný "pocit sucha a bezpečí".

> Tedy - pravda, pokud rutinne pouzivate na vsechno Yast, tak vam to
> muze byt fuk.

Jediná věc, na kterou rutinně používám YaST, je online update,
příležitostně ještě řešení lavinovitých závislostí (*) při doinstalování
balíčku.

							  Michal Kubeček

(*) tím myslím řešení situací typu:

~# rpm -i A
A potřebuje B a C
~# rpm -i A B C
B potřebuje D a E, C potřebuje F a G
~# rpm -i A B C D E F G
D potřebuje H a I, E potřebuje J a K, ...

(trochu přeháním, ale ne moc)



Další informace o konferenci Linux