- předchozí článek - následující článek - obsah - úvodní stránka -

Linuxové noviny 07-08/2001

WIN95 + RH6.2 = 10GB HDD

Vítězslav Dvořák, 27. srpna 2001

V počítači jednoho mého přítele byly původně Windows ME, ale majitel neunesl výčitky svědomí a požádal mne, abych mu nainstaloval Linux a jeho legální kopii Microsoft Windows 95 tak, aby mohl pokračovat ve své práci a k tomu ještě mohl mít v počítači plně funkční kopii svých stránek, které má jinak na komerčním webovém serveru.

A teď už k instalaci. Pokud můžete přidělit jednotlivým operačním systémům samostatné disky, máte vyhráno. Bohužel v tomto případě byl k dispozici pouze jeden 10 GB disk.

Potíž je v tom, že Windows 95 (a MS-DOS) neumí FAT32 (pozn. redakce: Windows 95 OSR 2 již 32-bitovou FAT umí). Velkým omezením je zde fakt, že FAT16 může být maximálně 2 GB velká. Pokud tedy hodláte instalovat Windows 98 anebo novější variantu Microsoft Windows, nebudete pravděpodobně mít s instalací na diskový oddíl (partition) "téměř" libovolné velikosti problém.

Na instalačním CD Red Hatu je dosovský nástroj fips, který umí zmenšit diskový oddíl, pokud jsou na jeho konci prázdné bloky, jenomže novější Windows záměrně ukládají na konec disku data, která nejdou normálním způsobem přesunout.

Dokumentace programu fips radí použít SpeedDisk nebo defrag či něco podobného, jenže verze pro FAT32 už bloky z konce disku nepřesunují (!). Z části může jít o záměr, ale z části je to způsob jak zrychlit diskovou odezvu. Konkrétně SpeedDisk fyzicky přesouvá data na to místo na disku, kde bude z hlediska systému jeho načítání nejméně zdržovat. To znamená, že po boot recordu jsou to adresáře, za nimi odkládací soubor (swap) a po něm již následují často využívaná data ("high access"), která se fyzicky ukládají na střední cylindry disku, kde jsou rozdíly ve vystavovací době kmitající hlavičky pevného disku nejmenší. A konečně na bezprostřední konec prostoru diskového oddílu se ukládají mě nepochopitelná ("low access") data. Bohužel mě dostupný Norton SpeedDisk již neměl nástroj Walk Map, který umožňuje zobrazit soubory na tom kterém místě disku. A zde se dostáváme k problému: Konec diskového oddílu je obsazen a není tudíž možné jej pomocí nástroje fips zmenšit a uvolnit tak prostor pro Linux. Tudíž nezbylo než se kompletně vzdát dědictví minulosti a Windows s kompletním obsahem disku nainstalovat znovu.

1) Instalace Linuxu

Předpokládejme že máme prázdný disk. Při instalaci RH je potřeba na obrazovce, kde se vybírá způsob instalace (možnosti "Pracovní stanice Gnome", "Pracovní stanice KDE", "Server" atd.) zaškrtnout vpravo nahoře přepínač "Použít fdisk".

Když se při instalaci spustí textové prostředí programu fdisk, vložíme tyto příkazy:

n       (vytvoří nový diskový oddíl)
p       (bude to primární oddíl)
3       (bude to 3. primární oddíl ze 4 možných)
+4000M  (velikost oddílu, požadujeme 4GB)

Tímto se linuxový oddíl vytvoří tak, aby zbylo místo pro DOS/WIN. Nyní je potřeba pro Linux ještě vytvořit odkládací diskový oddíl ("swap partition"). Odkládací oddíl by měl mít minimálně dvojnásobek velikosti operační paměti RAM (pozn. redakce: toto pravidlo platí zejména pro linuxová jádra 2.4.x, která se objevují v novějších distribucích - např. Red Hat 7.x. Distribuce Red Hat 6.2 obsahuje jádro řady 2.2, kde za předpokladu, že je dostatek fyzické paměti, postačí na odkládací oddíl i polovina velikosti fyzické paměti.):

n     (diskový oddíl vytvoříme obvyklým způsobem)
p     (primární - jiné nastavení doporučuji 
      opravdu jen zkušeným uživatelům)
4     (využijeme místo na konci disku)
+128M (velikost oddílu pro swap)

Vytvořili jsme nový diskový oddíl, avšak ten je zatím systémem považován za standardní linuxový oddíl ("Linux Native"). Nyní je potřeba systému říci, aby tento oddíl považoval za odkládací:

t       (příkaz pro změnu typu diskového oddílu)
4       (měníme nastavení čtvrtého oddílu)
82      (číslo typu "Linux swap")

Nyní jsou náležitosti nutné pro Linux hotovy, zapíšeme tedy novou tabulku rozdělení na disk a současně ukončíme fdisk stiskem "w".

Instalační program Red Hat Linuxu nám nyní zobrazí nástroj Disk Druid. Vybereme položku náležící k oddílu hda3. Po stisknutí tlačítka upravit vložíme jako název místa připojení lomítko "/" čímž ho ustanovíme nadobro linuxovým diskem. (Odkládací oddíl (swap) není třeba nijak nastavovat.)

Po potvrzení začne samotná instalace systému. V dialogu "kam uložit zavaděč systému" (LILO) potvrdíme předvolenou hodnotu "MBR". Poté se nainstaluje systém Linux. Při instalaci je důležité nechat vytvořit startovací disketu systému Linux. Pak nastává druhá fáze:

2) Instalace MS Windows 95

Nejdříve je potřeba z diskety nebo CD nabootovat do DOSu (příkazového řádku Microsoft Windows 95) a spustit dosovský program FDISK ve kterém zadáme tyto příkazy:

1        (Vytvoř nový diskový oddíl)
1        (ano, chceme aby byl primární)
A/Y      (Ano/Yes - chceme, aby měl maximální 
         možnou velikost a spouštěl
         se z něj systém)

Nyní již máme připraven 2 GB velký disk C:, kam je možno nainstalovat Windows, ale stále máme na disku 3 GB místa, které je nevyužito. Abychom i tento zbylý prostor zpřístupnili pro Windows, vytvoříme diskový oddíl typu extended, kterýžto v sobě může obsahovat logické diskové oddíly pro další disky D: a E: těmito příkazy:

1        (Vytvoř nový diskový oddíl)
2        (nyní potřebujeme rozšířený 
         "EXTENDED" oddíl)
A/Y      (Ano/Yes - chceme aby měl 
         maximální možnou velikost)

A nyní již jen vytvořit logické disky D: a E:

1        (Vytvoř nový diskový oddíl)
3        (chceme logický disk v rozšířeném oddílu)
A/Y      (Ano/Yes - chceme aby měl 
         maximální možnou velikost)

Stejnou sekvenci (1,3,A) zopakujeme ještě jednou, abychom přiřadili disku E: i poslední zbylý 1 GB místa. Práce s dělením disku je hotova. Stiskem klávesy ESC ukončíte program FDISK a restartujeme počítač, aby se projevily naše změny. Takže disk nakonec vypadá takto:

hda1 primary * FAT 16        "C:"      2GB
hda2 extended  FAT           (D: + E:) 3GB)
hda3 primary   LINUX NATIVE  "/"       4GB
hda4 primary   LINUX SWAP             128MB 
                             (pro 64MB RAM)
hda5 logical   FAT           "D:"      2GB
hda6 logical   FAT           "E:"      1GB

Po restartu je potřeba nabootovat z diskety nebo CD znovu do DOSu. Jestli je vše v pořádku, si můžeme ověřit zadáním příkazu pro změnu aktuální jednotky disku:

C:       (přejdi na disk C:)

Po stisku klávesy Enter by se již mělo objevit klasické hlášení příkazové řádky DOSu C:\>. Obdobně můžeme vyzkoušet i existenci ostatních disků D: a E: Avšak z těchto disků není zatím možné číst, ani na ně zapisovat. Na tyto činnosti je připravíme formátováním pomocí příkazu FORMAT:

FORMAT C: /S
FORMAT D:
FORMAT E:

Na dotazy ohledně ztráty veškerých dat odpovídejte ano, protože tyto disky jsou zatím méně než prázdné a není na nich tudíž co ztratit. Tuto fázi je možné vynechat, protože instalační program Microsoft Windows je schopen si disk před instalací zformátovat sám, eventuálně máte ve složce "Tento počítač" v místní nabídce (pravé tlačítko myši nad ikonou) každého disku možnost "Naformátovat".

Pokud jste si však disky zformátovali, již nyní můžete si instalaci podle rychlosti vaší CD-ROM mechaniky výrazně urychlit když si zkopírujete instalační soubory na pevný disk pomocí následujících příkazů. Nejprve vytvoříme na disku nový prázdný adresář:

MD c:\win95     

Zkopírujeme instalační soubory z F: (CD-ROM) příkazem:

COPY f:\win95\*.* c:\win95  

A instalace Windows 95 může začít:

C:
CD win95
SETUP 

Doporučuji také ještě nechat si pomocí příkazu SETUP /? vypsat seznam použitelných parametrů instalace, díky kterým nás nebude instalace zdržovat například zbytečnou kontrolou našich nových disků, nebo instalací síťového software do počítače bez síťové karty. Windows 95 nainstalujeme pak již standardním způsobem.

3) Startovací nabídka pro Linux / Windows

S největší pravděpodobností instalace Microsoft Windows zrušila startovací nabídku programu LILO a startují rovnou Windows, nebo počítač při svém startu nabízí pouze možnost zavedení systému Linux. Abychom to vše uvedli do správného stavu potřebujeme změnit nastavení souboru /etc/lilo.conf. Nejjednodušší to bude pomocí nástroje linuxconf. Nabootujeme Linux (pokud je to nutné, tak z diskety), přihlásíme se jako uživatel root a příkazem linuxconf spustíme konfigurační nástroj Red Hat Linuxu.

V nabídce nalezneme následující dialog "startovací mód/LILO/nastavit konfigurace ostatních OS v LILO" zde zvolíme volbu "přidej" a vyplníme dvě v dialogu obsažená políčka:

  • jmenovka: název systému zobrazovaný jako možnost při startu počítače. Většinou "dos", "win" či "windows";
  • oddíl pro start: tedy ze kterého oddílu se má bootovat (v našem případě je to /dev/hda1).

Stiskem tlačítka "akceptuj" potvrdíme změny v konfiguraci zavaděče LILO a stiskem tlačítka "aktivovat změny" pak ukončíme linuxconf s provedením změn. Setkal jsem se s tím, že v některých případech se však změny neaktivují, proto ještě pro jistotu spustíme LILO ručně příkazem /sbin/lilo. Po spuštění LILO vypíše zhruba následující:

Added linux
Added dos *

Po restartu nám již počítač (po stisku klávesy TAB) nabízí možnost výběru systému.

4) Zpřístupnění disků C:, D:, E: pro Linux

Nejprve je potřeba vytvořit adresáře, do kterých se budou jednotlivé disky připojovat:

mkdir /mnt/c
mkdir /mnt/d
mkdir /mnt/e

Nyní ještě zbývá počítači říci, aby tyto disky připojil již při startu Linuxu - což je určeno v souboru /etc/fstab, do kterého přidáme následující řádky:

/dev/hda1   /mnt/c   vfat   defaults   0 0
/dev/hda5   /mnt/d   vfat   defaults   0 0
/dev/hda6   /mnt/e   vfat   defaults   0 0

Po uložení již můžeme disky připojit příkazem mount:

mount /mnt/c
mount /mnt/d
mount /mnt/e

A to je vše, nyní máme funkční instalaci Red Hat Linuxu 6.2 a Microsoft Windows 95. *


- předchozí článek - následující článek - obsah - úvodní stránka -